Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Dneska byl krásný den! Byla jsem venku. Našla jsem dva kaštany. Kaštany jsou taková moje podzimní závislost - nikdy neodolám, když vidím na zemi ležet jeden nebo sto, všechny je potřebuju. Nezřídka se stává, že chodím domů řádně obtěžkána a jakmile se v chodbě předkloním abych si zula boty, začnou se ze mě nekontrolovaně sypat. Líbí se mi jejich barva. Jsem Země a miluji přírodní věci. Stromy. Kameny. Plody. Listy. Kaštany. Kaštany. Kaštany... Několik jich nosím od podzimu do jara v kapsách bund, vest, mikin, kalhot a dokonce pro případ, že bych nutně potřebovala, mám několik ulitých i v kapse batohu. Nač je potřebuji? Potřebuji být neustále v kontaktu s přírodou. Při jízdě trolejbusem, při procházce, cestou domů z práce mám ruce v kapsách, a hraju si s kaštany nebo s kamínkem. Uklidňují mě věci hladké na omak, oblých tvarů. Kaštany mají navíc tu vlastnost, že když si je v dlani zahřejete, jsou pak takové celé vaše, jako že se vám dokáží přizpůsobit. Ještě víc se zahladí a zmatní. Nejlepší jsou ty "na palec" na jedné straně ploché a trošku do obloučku. Těch mám plné kapsy. Nejvzácnější jsou mi ty, které si smím jako překvapení pod stromem vyloupnout sama z pichlavé skořápky.

Dnes jsem našla dva kaštany. V jedné skořápce. Jeden byl větší, zaoblený a trochu ještě nedozrálý. Druhý menší "na palec." Oba jsou teď na mém stole, čerstvé a studené, hladké... Ale zítra, zítra už půjdou se mnou.