Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Cink cink ------- cink cink -------

"Neotevírej cizím lidem, ano?"
"Jo."
"Co uděláš, když někdo zvoní?"
"Otevřít dveře, jdu otevřít dveře!"
"Dobře, nezapomeň se ale zeptat kdo je. A když nebudeš vědět, kdo to je, tak neotevírej, ano? Mohl by to být cizí člověk, mohl by ti ublížit, rozumíš? "
"Jo."
"Tak jdi."
"Kdo je???"
(ticho)
Oba zůstávají na opačné straně dveří. Mlčí. Neví.
(slyším otevřít dveře)

"Milan, byl to Milan!"
"A řekl ti, kdo je? Řekl ti své jméno, když ses ptala kdo je?"
"Jo."
"Lžeš, to není pravda. Neřekl ti nic. Říkala jsem přeci, že nemůžeš otevřít člověku, když nevíš, kdo to je. Co kdyby to byl někdo, koho neznáš? Co kdyby do tebe strčil nebo ti něco vzal? Přeci cizím lidem nesmíš otevřít dveře. Milan byl cizí. Nevěděla jsi, že stojí za dveřmi. Měla ses znovu zeptat kdo je, nebo zavolat mě. Nesmíš už otevřít člověku, o kterém nevíš, kdo to je. Jasný?"
"Jo."
"Milane, víš jak se jmenuješ?"
(ticho)
"Milane, řekni, jak se jmenuješ?"
(ticho)
"No tak, jak se jmenuješ? Víš to přeci, tak to řekni."
(ticho) "Milan, viď..."
"Jasně, Milan. Když se tě Romanka zeptá kdo je, odpovíš jí: Milan, ano? Musíš říct své jméno, protože ona tě nevidí a neví, kdo jsi. Nesmíte otevírat cizím lidem, rozumíš tomu?"
(ticho)
"Rozumíš, Milane?"
(kývne)

"Tak, a teď jděte znovu a vyzkoušejte si to. Milan zase jako zazvoní a Romča se zeptá kdo je."
(jdou)
Cink cink ------- cink cink --------
"Aaa, kdo je?"
(ticho)
(stojím opodál a přihlížím celému dveřnímu rituálu.)
Romaka znejistí. Rozhlíží se. Mlčí. Milan za dveřmi mlčí rovněž. V chodbě je minutu úplné ticho. Romča se otočí na mě a dívá se. Neví, co má dělat.
"No tak tě asi neslyšel. Zkus se zeptat ještě jednou."
"Kdo je?"
(ticho)
Romča se znovu otočí na mě.
(musím se do toho vložit.)
"Kdo je to????"
(ptám se tedy, a to dost nahlas, aby mě Milan na druhé straně dveří dobře slyšel, ačkoliv tuším, že slyšel výborně už první tázání.)
(ticho)
(ticho)
(ticho)

"Já."