Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Mám spolupracovnici Vlastičku. Nevím přesně, kolik jí je let, ale kdyby vrásky kolem očí a úst nenapovídaly, kdybych ji měla poznat pouze po sluchu, hádala bych jí tak dvacet. Považuji ji za svou přítelkyni, přestože věkový rozdíl mezi ní a mnou je zhruba 30 let. Vlastička je velmi laskavá a dobrosrdečná žena. Je velmi bystrá, vnímavá, stále v obraze, má hlavu plnou dobrých nápadů a nenávidí komunisty. Zaujímá aktivní postoje k současným problémům, přičemž neuplatňuje zastaralé názory. Zajímá se o lidi kolem sebe. Vypráví mi někdy o svém životě. Svého manžela velmi miluje již několik desetiletí a mají spolu dceru. Nikdy jsem neslyšela nikoho mluvit o své rodině s takovou láskou a něhou, přičemž v jejích slovech nenarazíte ani na ždibec přehnaného laciného sentimentu. Bere život takový, jaký je a jaký byl, a umí se vypořádávat s problémy, jež se jí staví do cesty. V práci je velmi oblíbená jak mezi "kamarády" ze stacionáře, tak mezi spolupracovnicemi. Vlastička je veselá a společenská. Má ráda květiny a žlutou barvu, protože sama je sluncem. O problémy i radosti ostatních se zajímá s takovým zaujetím, že by jí člověk řekl cokoliv. Má radost z radosti a úspěchů ostatních. Však také všichni "kamarádi" ze stacionáře vždy, když společně něco vyrábíme, tvoříme, učíme se nebo se nám něco povede, se dožadují, abych o jejich úspěších informovala hlavně Vlastičku! Je krásná. Jsem šťastná, že jsem ji potkala. Jednou bych si přála být jako ona. Kdyby si na světě "rodiče nekupovali své děti v hračkářstvích, ale děti si mohly kupovat své rodiče v domácích potřebách, zašla bych já do květinářství a koupila bych si Vlastičku."