Zuzy blog - Zůza píše zeleně

V koupací čepici vypadá každý "normálně" vyhlížející člověk jako blázínek. Hlava nabyde zvláštních tvarů, obličej až nepříjemně hodně vynikne, zakaboní se nebo se naopak vypne a člověk se cítí takový jakoby nahý oblečený. Když si však koupací čepici nasadí blázínek, vypadá... jak to říci... no... vypadá jako mimozemšťan. Jako Marťánek. Hlava, již tak dosti zvláštní, abnormálně veliká nebo naopak malá, vynikne jako nikdy a udělá z člověka postiženého individum hodného zkoumání vědeckými činiteli, zda jeho tkáně skutečně neobsahují cosi mimozemského. Ano, hádáte správně, byli jsme dnes s "kamarády" v plavecké hale. Oblíbený hrdina mých vyprávění - zmatený Jiřík nechyběl ani dnes. Velice se těšil. Již v šatně tradičně nezvládl přezouvání na metru čtverečním, jenž mu byl mezi ostatními kamarády vyhrazen za účelem zutí bot. Zul se až v sušárně na vlasy. Víc o jeho zápasení během převlékání nevím, byla jsem v dívčí šatně. Měla jsem tu čest na vlastní oči pozorovat tu komickou proměnu "kamarádů" v marťánky. Vycházeli ze šaten oděni do plavek až nepříjemně vytažených do pasu, ne-li výše. Na hlavách koupací čepice rozličných barev. Jedni hubenější než nitka, jiní břichatí jako synové či dcery cukráře Kremrolky. Obzvláště zábavná podívaná se mi naskytla při pohledu na Milana, jenž se řadí ke druhé skupině: plavky pod prsa, břicho tlačíc před sebou, na hlavě koupací čepici "paní Kadrnožkové." Do vody ne-e. Ale laškovat na břehu s instruktorkami plavání poznámkami typu: "Ty jsi kvítko, viď!" nebo "ty jsi kaštánek..." to jo. Jiřík se přiřítil a v mžiku byl ve vodě. Tolik se těšil... Dlouhou chvíli do začátku výcviku si v bazénu krátil honěním mladší kamarádky Nikolky, která před ním zběsile utíkala, resp. uplavávala, za účelem hubičkování. Jiřík za ní a mlask! Jedna na záda. Nikolka zase utíkala, co jí jen voda dovolila a Jiřík za ní a mlask! Druhá za krk. Musela jsem ho krotit. Během svého zamteného pobíhání ve vodě sem a tam zahlédl Milana. Zřejmě v dálce, na druhém konci bazénu. Slyším ho, jak povídá Pavlíkovi, kterého náhodou také potkal při bloumání bazénem: "Pavle, dobrá zpráva, viděl jsem Milana! Je tady taky Milan na plavání s námi!" Nutno podotknout, že Milan s námi jel na plavání jako všichni ostatní, a že dokonce celou cestu v trolejbuse seděl vedle Jiříka! Zbytek plaveckého výcviku se nesl v duchu výkřiků chvály a navigačních pokynů Jiřímu, který jako jediný netrefí na druhou stranu bazénu. Zásadně plave přes všechny ostatní "naštorc," rozhlížeje se přitom zběsile kolem sebe, takže ze splívání na zádech mu vyšlo něco jako píďalkovité piruety svíjící se žížaly. Chvíli na zádech, ale víc na boku a na nohou. "To už je konec???" zoufá si na závěr Jiří, když ho s jazykem na vestě a vykřičenými hlasivkami posílám do šatny převlékat. "Ano, to je konec, ale neboj, zase příští týden půjdete plavat." "To je škoda," pravil Jiří, "já bych nejraději plaval až do Austrálie."