Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Proč hraju divadlo? To je zvláštní věc. Vždycky jsem potřebovala být mezi lidmi. Vždycky jsem tíhla k rituálům a zaběhlým způsobům v životě. Vždycky jsem zároveň toužila po změnách, protože za určitých okolností nesmáším stereotyp. Divadlo splňuje do puntíku všechna má kritéria a má ještě něco navíc: člověk vidí, že to, co dělá někam vede a nějak se to vyvíjí. Má smysl a vytváří kolem vás zvláštní světy, v nichž se prolínají zvláštní lidé. Mezi ochotníky tady u nás v Teplicích máte na výběr z celé řady rozličných individualistů i "oveček," stačí si jen vybrat. Já mám štěstí na podivné lidi. Ne štěstí, já je vyhledávám. Tzv. "oveček" si příliš nevšímám, ale praštěnci, trumpetové, blázínci, snílci, stydlíni, suveréni a podivuhodní člověkové všeho druhu mě přitahují jako magnet. Dalo by se říci, že je tu velmi pestrý výběr roztodivných osobností, do něhož samozřejmě spadám i já. Například včera jsem chtěla jednomu "zpříjemnit" zamykání vchodové mříže divadla na chodbě a zhasínala jsem mu a rozsvěcela světlo. Jeho výhrůžky žertem nesly se po schodech tou voňavou chodbou až ke mně a já na ně reagovala tmou - světlem - tmou - světlem.... A smíchem, který jsem mu házela přes zábradlí dolů k mříži. Naše paní režisérka velmi se divila, když vyšla ze své šatny, cože je s tím světlem, že nesvítí? Omluvila jsem se, přiznala ke svému zavinění, ale zřejmě ne dostatenčně statečně, neboť milá paní tázala se v zápětí vrátné, co se děje a jak si to představuje zhasínat na chodbách, když ví, že tam jsme?!? S jedním klarinetistou vedla jsem velmi živý rozhovor o hře na tento bohulibý nástroj a také o členství v kapele Ukrutná veverka. Je to nádhera, tenhleten klarinet ovládat... Co čert nechtěl, snad posté propásla jsem nástup svého koktavého novináře a vysloužila si za to od škodolibých kolegů jedovaté poznámky typu: "Potočková, kde jsi? Už to zase prosíráš!" No jo, v rámci obohacování ducha musím přinášet oběti. Žijeme mezi zvláštními světy a pohybujeme-li se mezi lidmi, obyvateli těchto světů, docházíme postupem času ke zjištění, že nás máloco překvapí. Alespoň u mě to tak je. Vysoká koncentrace podivných individuí v mém okolí a můj živý zájem o ně způsobil, že se, co se týče lidí a jejich zvláštností, skoro neumím divit.