Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Snížili ti dávky uspávacích léků. Otevřels oči. Nevíme co vidíš, ale víme, že vnímáš. Jsi bez hnutí. Otevíráš pusu, a když někdo mluví, pomaloučku otáčíš oči za hlasem. Jsou to prázdné oči, ale třeba se mohou trochu dívat, i když zornice zatím stále nereagují, takže jsme ti nad postelí zavěsili obrázek, abys měl nějakou změnu, aby ses pořád nedíval na strop a lampu a hadičky a tak. Držím tě za ruku a proplétám své prsty s tvými. Tisknu ti dlaň, je bezvládná, ale teplá. Neodpovídá na mé podněty, snad jen jeden nepatrný záškub v rameni. Moc milá sestřička mě zasvěcuje do praktik tzv. bazální stimulace. Jde o stimulování všech známých podnětů, které tě denně obklopovaly, jimž jsi žil, aniž by sis to třeba uvědomoval. Jinými slovy: stojíme před úkolem, před nejtěžším úkolem, kterého se nám mohlo dostat - máme ti připomenout kdo jsi. Dostali jsme dotazník, v němž máme vyplnit, jaké jídlo máš rád, jaké oblečení nosíš, jaké vůně ti voní a nevoní, jaké je tvé povolání, tvé záliby a zlozvyky, jakou hudbu posloucháš a o co se zajímáš, zkrátka všechno. Hudba. To je ono. Máš rád Michala Davida. Je to jeden z tvých nejoblíbenějších zpěváků. Když jsem byla malá, zpívali jsme spolu jeho písničky v autě, pamatuješ si přece na to? Často sis broukal ty notorické melodie. Máme ti donést tvou nejoblíbenější hudbu, že ti ji budou pouštět do sluchátek. Taky čokoládu, tu máš přeci nejraději, budou ti ji dávat ochutnat a poprosili nás, abychom nahráli na kazetu cokoliv, co by ti mohlo něco připomenout. Máme ti číst například sportovní rubriky nebo jen tak vyprávět co jsme dělali, nahrát ti známé zvuky a povědomé hlasy.

Kolikrát jsem tu na blogu psala o Michalu Davidovi... Kolikrát jsem na něj vrhala stín, kritizovala jeho hudbu... Jistě ne jen jednou. Protože ho neposlouchám, protože mi přijde ohraný a kýčovitý. Teď mi má vrátit tátu. Teď se k jeho muzice upínám, jako k jednomu z nejsilnějších podnětů, díky němuž by ses mohl alespoň trochu rozpomenout na to, kdo jsi, jaký jsi, co máš rád a co ne. Vybrala jsem několik písniček, které jsem od tebe nejčastěji slýchávala. Vyhledala jsem na internetu a stáhla texty. Rozpomněla se na melodie a ty písničky jsem... Ty písničky jsem sama nazpívala na kazetu. Zpívám pro tebe písničky Michala Davida a už se za to vůbec nestydím. A najednou mi nepřijdou ani tak špatné. Jak jsem se probírala těmi texty a melodiemi, jak jsem si utírala mezi jednotlivými slzy, nabyly pro mne zcela jiný rozměr. Nemyslím jen kvůli aktuální situaci, ale tak vůbec, dá se v nich najít ledacos pozitivního. Melodie jsou zpěvné a texty, ty mnohdy postrádají otřepané rýmy a laciné fráze. Musím uznat, že jsem trochu křivdila.

Já nevím, ale kdyby to mělo nějakou cenu, jakože věřím, že má... Tati, kdyby ti to udělalo radost a třeba se ti i vybavilo něco z doby, kdy jsme my dva ty písničky zpívali v autě, kdyžs mě vezl v neděli domů, já... Nazpívala bych pro tebe třeba všechny. A naučila bych se i Dalibora Jandu a Ondráčka s Pokorným a všechny ostatní, pro něž jsem neměla, než slova kritická, naučila bych se je pro tebe a zpívala ti je do omrzení, dokud by ses dobře nerozpomněl na všechno, co s nimi souvisí. A přinesu ti každou blbost, kterou jsi měl v práci postavenou na stole, ty kaštany ode mě a figiurky z kindervajíček, každý papírek s rozpisem služeb přilepený ke stěně, na který ses celé dny v práci díval, tvoje brýle a pěnu na holení, tvůj kartáček a pastu, i když si zuby teď nečistíš... Koupím ti Blesk a budu ti z něj číst, ačkoliv já sama jím opovrhuji. Ale to je teď milionkrát nepodstatné... Taky tvou uniformu a čepici ti obstarám, možná i dálkové ovládání, tak rád ses koukal na televizi... A budu ti vyprávět a nosit do postele šeříky jen co vykvetou! Máš přeci rád jak voní. Teď je to na nás. Potřebuješ nás, aby ses vrátil, jak to jen půjde. Neboj se, já tě v tom nenechám.