Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Jste zde: Zuzy blog / Z mého srdce / Ploutve nebo kopýtka?

Ploutve nebo kopýtka?

12.01.2006 | Z mého srdce

ruce K.

Ruce některých dívek vypadají jako perfektně odlité ruce plastové figuríny z vitríny luxusního módního butiku. Je zřejmě velmi žádoucí, aby byly prstíky co možná nejdrobnější, štíhlé, útlé, dlaně přejemné, nehtíky předlouhé, mnohdy gelem či plastovou náhražkou prodloužené, pečlivě zbroušené, nalakované, zastřižené, zastrkané kůžičky kol nehtů, zkrátka aby vypadaly jako kdyby nikdy nic nedělaly. Když takové ruce zdraví, málem by se byl člověk domníval, že drží v dlani leklou rybu, ovšem za předpokladu, že za ní nepokračuje perfektě udržované tělo, hlava, vlasy, nohy a všechno ostatní, co se nazývá in dívka, samozřejmě. Říká se, že pevný nebo naopak mrtvolný stisk vypovídá o charakteru té které osoby, v našem případě právě té, jíž ona pěstěná ručka patří. Představuji si tedy, jak si s majitelkou takové nablýskané končetiny ve tvaru ploutvičky (a se stiskem stejně vlažným) povídám, avšak místo odpovědí na mé všetečné otázky jako: "Jaká je vaše nejoblíbenější kniha?" se mi dostává pouze němého otevírání pusinky lapající po dechu v zoufalé snaze procedit skrze žábry alespoň mililitr vody z našeho akvária. Náhle se její obličej změní v leskle šupinatý, oči se zmenší, hlava protáhne a značně zúží. Ruka, jíž jsem ještě před malou chvílí držela ve své, vyklouzne a mně zůstane v dlani nehmatatelný pocit po vysmeknuté ploutvičce. Tělo jde k zemi, mrská sebou v zoufalé snaze dopravit se co možná nejdříve k vodovodnímu kohoutku, coby nejsnažšímu zdroji vody. Ocastní ploutev se odírá o koberec, zanechávajíce po sobě slizkou cestičku tu a tam lemovanou šupinkami z rozedřeného hřbetu. Celá osobnost se náhle vlezla do čtyřkilového kapříka, neboze se zmítajícího na podlaze. Beru ho do náručí. Je ledový a velmi kluzký. Upírá na mne svá očka toužící po vodě. Už sebou ani nemrská. Jen tiše čeká, jaký osud jsem pro něj připravila. Pohladím kapra po zádech, položím ho znovu na koberec a donesu mu sklenici vody. S první kapkou, dopadnuvší k vyschlým ústům se rychle vrací k životu. Jako znovuzrozený se ve své absurdní touze po zachování alespoň špetky důstojnosti zvedne ze země na ploutev, tělo náhle suché vyrůstá do své původní velikosti, šupiny jedna po druhé odpadnou a pod nimi suchá, hebká kůže lidská. Krev se opět naplno rozproudí v žilách, ubohé ploutničky se změní v pěstěné ručky, vlasy se zavlní na ramenou a z tlamičky lapající po dechu se znovu rodí ústa jako maliny. Z těch úst se vydere úsměv. Za úsměvem následuje odpověď: "Ale já nečtu knihy..." Pouštím její ručku a pohlédnu na své hranaté kostěné prsty. Za nehty zbytky keramické hlíny, kolem záděrky, vrásky, suchá kůže, ekzém, drsnost dlaní a mnohdy i po několik dní ulpělá barva po batice. Někdy zlomený nehet, někdy dokonce prasklý prst. A bříška na levé ruce okoralá a ztvrdlá od kytarových strun. Ne, moje ruce nejsou ruce ryby. Moje jsou studené jako žáby, prsty dlouhé jako ještěrky, kůže hrubá jako kůže nosorožce a stisk, stisk asi jako když si podáte ruku s ochočenou žirafou. Stejně nejistý, plachý, rozpačitý avšak srdečný.

Komentáře:

Jirka, jiri.skvor (zavináč) volny.cz
12.01.2006 21:44

Ahoj Zuzko, úplně náhodou jsem objevil Tvůj web. Ty články jsou vynikající! Máš fakt velký talent, klobouk dolů. Naskládal jsem si jich pár na plochu a těším se, až si je přečtu. Kdy jsi začala nějak aktivněji psát?
Jirka

zuza
12.01.2006 21:50

:)ve škole slohovky ale nejvíc v srpnu tady do blogu :) moc mě těší, že se ti to líbí, je to milé vědět, že čas, který trávím psaním, protože mě to baví, ale ten samý čas, který bych mohla třeba trávit četbou Ivana Klímy, že je dobře zužitkovaný, že dělá někomu příjemné chvíle... Mám radost, když vím, že to je k něčemu dobré. Děkuji ti moc.

jana, web
12.01.2006 22:04

Cha, při čtení tvého článku jsem se podívala na svoje ruce, už dřív mě samozřejmě napadlo, že vypadají dost obhrouble. Pořád řeším špínu za nehtama, ale je to těžký, když člověk prostě těma rukama něco dělá. Široký klouby, křivý prsty, velký ruce... Většinou se to pokouším zachránit blyštivým snubákem. Když se na ty tlapy podívám, připomenou mi ruce mojí mámy a mám radost.

zuza
12.01.2006 22:30

to je tak dobre... :)

ghost, web
12.01.2006 22:40

Ruce mohou prozradit mnohé o jejich nositeli. Z některých se dá číst jako z knihy, některé připomínají nepopsaný list.

Jája
13.01.2006 07:17

Už asi měsíc, se každé ráno těším, až si v práci, dokud je ještě klid přečtu další "článek". Hrozně se mi líbí, opravdu!
Jen dnes jsem popravdě trochu rozladěná, ale rozhodně ne naštvaná, to ne! Když já jsem se po přečtení podívala na své ruce, připadala jsem si trochu blbě. Moje ruce jsou jemné, drobné, s dlouhými prsty a na každém tom prstu je hezký, upravený nehet samozřejmě se zamáčknutou kůžičkou, jak jsi o tom psala. Jsou i hezky nalakované lakem nevýrazné barvy. A přece to všechno neznamená, že podávám ruku jako leklou rybu, protože správné podání ruky je to nejdůležitější - to už mě učil můj dědeček - a hodně se z něj dá vyčíst. A neznamená to ani, že bych nečetla. Čtu hodně a ráda, nejraději asi Irvinga, od kterého mám téměř všechny jeho knížky. A mé upravené ruce nevěstí ani to, že jimi nepracuji. Ráda peču a patlám se rukama v těstě, ráda se hrabu v hlíně a vůbec své ruce používám k mnoha různým činnostem, mezi které nepatří jen datlování na počítači. Vůbec se nesnažím nějak kritizovat Tvůj názor, protože tak v 98% je určitě správný, jen jsem nějak pocítila potřebu prosadit svoje ruce :) Hezký den a těším se zase v pondělí na další počtení!

vit, web , svajcr (zavináč) centrum.cz
13.01.2006 09:22

Cekal jsem happy end, ale ten se nekonal.

Zajimalo by me, jestli tento clanek byl napsan na zaklade skutecneho setkani s jistou osobou?

Je moc dobre, ze v sobe rozvijis schopnost vnimat veci okolo sebe a myslenky vstrebavat a zhmotnovat je do slov.

Ma to smysl, ma to smysl, ma to smysl!!!

Cely zivot je meditace. Radost. Hurrrraaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!

Musime se radovat, smat se a ... meditovat.

Vit

vit, web , svajcr (zavináč) centrum.cz
13.01.2006 09:23

Jo - ja mam uz vsechny tve clanky na webu precteny, a hltam dalsi a dalsi, neunikne mi ani jediny!!!!

zuza
13.01.2006 20:11

Jája: moc se omlouvám, jestli jsem se tvých rukou nějak dotkla, to je to poslední, čeho jsem svým článkem chtěla docílit. A jelikož jsi se mi sama přiznala k těm mnoha věcem, jež dokazují, že nejsi dívka z té mé "kategorie" ráda ti věřím a opravdu závidím krásné ruce! Moc mě těší, když vím, že se pletu v takovéto věci. Je jen ku prospěchu mít stále víc takových lidí kolem sebe. Článek prosím neber doslova, trošku přeháním a to s tím čtením byl jen příklad. Samozřejmě že ruce nevypovídají nic o tom, kolik člověk přečte knih. Máš pravdu. Měj krásný den!

zuza
13.01.2006 20:16

Vít: článek nebyl napsán na základě shledání s konkrétní osobou, nýbrž na základě pozorování a shledávání se s více takovými osobami, z nichž každá byla pro mě skoro anonymní, setkání nebylo delší než jeden den a každá z nich přispěla do mého článku poměrným dílem, jenž jsem ve finále splácla do jednoho celku, jelikož i slečny, které mi daly k tomuto podnět by se bez problémů daly splácnout do jednoho celku :) Opět se prosím nechci dotknout nikoho, kdo pečlivě dbá o svůj vzhled a přiměřeně tomu i o svou duši. Trochu si rýpu jen do těch, které nad ducha pozvedají tělo... Snad mě chápete.

zuza
13.01.2006 20:21

Vit podruhe: Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné!!!!!!!!!!!!!!!!!! děkuji za energii :)

Jirka, jiri.skvor (zavináč) volny.cz
13.01.2006 23:49

Ahoj Zuzko, tak jsem si dneska prošel Tvoje texty. Jsem rád, že se mi potvrdil můj předpoklad ze včerejšího prvního soudu, totiž že jsou fakt hodně hodně dobré:-) Je z nich cítit lehkost, s jakou je píšeš, a v každém z nich je svébytná jiskra, to "něco", co činí ten shluk slov literárním dílkem:-) Studoval jsem literaturu a ještě před pár lety jsem párkrát zalistoval i v Literárkách, Babylonu a dalších... Takřka vždycky jsem byl zklamaný, postmoderní pokusy, které se tam objevovaly, dosahovaly zhruba někam do půli lýtek (občas i po koleno;-) Tvých textů. Jsem docela akční člověk, takže tu náhodu, která mě včera přivedla na Tvé stránky, nenechám být. Tedy: má první otázka zní, zda jsi někdy publikovala své texty v jakémkoli tištěném médiu. Pokud ne, vymyslíme, co s tím, pokud máš tedy nějaké větší literární ambice (dle kvalit Tvého webu soudím, že ano:-) Pokud ano, pak je to dobře a špatně pro mě, že jsem je propásl svou dlouhou absencí v těchto zeměpisných šířkách:-) Taky jsem se dozvěděl z webu, že hrajete divadlo. Moc by mě zajímalo ho vidět, tak prosím o termín a místo vašeho dalšího vystoupení. V jednom z textíků jsem se taky dočetl o tom, že pracuješ v denním stacionáři s lidmi s postižením. Toť rovněž fenomén zajímavý, před dvěma lety jsem v Srbsku pracoval ve stejné sféře a za pár dní se na 96,751% chystám pustit do téhož, tentokrát v naší půvabné zemičce:-) V tom zase vidím výhledově zajímavé hostování pro váš soubor na nějaké akci v Praze. Takže sečteno podtrženo, budu se moc těšit na váš slavný soubor a na autorku, která "má našlápnuto":-) Pěkný pozdrav všem tvořivým kolegům z Teplic a telebudkařům:-) Kdyžtak mi napiš na mail, který je uveden u příspěvku. Pěkné dny, Jirka

ghost, web
14.01.2006 08:01

Nestudoval jsem literaturu, a tak jsem dlouho přemítal, kam Zuzy texty vlastně zařadit. Odvážím se je klasifikovat jako "poetické fejetony". Jejich oblíbenost plyne z toho, že něco takového takřka každému v běžném životě chybí - zastavit se a zamyslet se nad tím, co denně vidíme a přitom to nevnímáme. Je velké nadání tyhle věci vnímat, a je velké nadání psát o nich tak, aby to čtenáře obohatilo.

Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Ploutve nebo kopýtka?

Komentáře:

Vložit nový komentář:

Rubriky

Můj e-shop:

Archiv