Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Jste zde: Zuzy blog / Z mého srdce / Pomalu, ale rallye

Pomalu, ale rallye

12.11.2006 | Z mého srdce

S mým autem, stejně jako s řidičským uměním, je vše prozatím relativně v pořádku. Síly nepřeceňuji, jezdím opatrně, pomalu, nechám se předjíždět a důsledně dodržuji rychlostní omezení. Netroufám si zatím ani na rychlou jízdu mimo obec, proto se nejčastěji přepravuji 40ti km rychlostí. Není to mnoho, pomyslíte si, ale začátky jsou vždycky těžké... Po své levici poskytuji dostatek prostoru pro předjetí. A jelikož jezdím jenom po městě, je to ok. Až se trochu zajezdím a troufnu si i na meziměsto, sama už budu vědět, co si mohu dovolit. Budu už zase kousek dál. Přes všechnu opatrnost na přednosti v jízdě, stopky, zákazy, příkazy atd. se někdy stane, že nevyhodnotím situaci úplně přesně. V takových chvílích ozve se za mými zády nepříjemné zatroubení. Ale i to patří k začátkům. Nedělám si z toho velkou hlavu. Mě neodradí. Co však je kamenem úrazu na teplických silnicích je to, že jsou samá díra, samý špatně udělaný kanál, samý hrbol, záplata apod. Zuza, jelikož ještě přesně netuší, jak daleko má kola pod sebou, s jistotou všechny tyto díry vymetá. Ve snaze vyhnout se jim, do nich přímo zahučí. Jízda na sedadle spolujezdce musí zákonitě připomínat maloměstskou rallye. Kuba je ale hodně trpělivý a tolerantní. Říká: "Jezdíš pěkně, beruško, to nevadí, že vymeteš každou díru, časem to všechno zvládneš." Jsem mu za to vděčná. Kdyby měl k mému jezdectví výhrady, jistě by mě to dost nahlodávalo a odrazovalo. Včera večer jsme jeli k jeho rodičům. Absolvovala jsem cestou své vůbec první opravdové setkání s projíždějící a houkající sanitkou. Byl to fofr. Slyšela jsem ohlušující řev houkačky, viděla ve zpětném zrcátku oslnivá bílá světla a blikající maják. Snažila jsem se jet co nejvíc u kraje, aby mohla bezpečně profrčet kolem, avšak právě v okamžiku míjení něco zapleskalo o přední i zadní dveře naší bílé felicie. Nejspíš voda z louže. Houby louže! Bláto. Spousty bahna odlétaly od kol sanitky a s notným plesknutím se otiskly na polovině našeho auta. Stojící na parkovišti vypadá teď z okna klidně. Její bok však zdobí nános dobře viditelný i z dálky. Musí to vypadat, že vážně jezdím jako blázen! Já přitom poklidně drandila čtyřicítkou...

Doporučte tento článek přes: linkuj.cz | jagg.cz | del.icio.us | bookmarky.cz | topclanky.cz | vybrali.sme.sk | mediablog.cz


Komentáře:

Ája, web
03.11.2006 17:49

Mě sice řidičák ještě dloho nečeka...ale asi jsem dostala fobii z volantu a pedálu...tak nevim jak to zvladnu....řídit neco tak obrovskyho...!!!!bože!!!:-)


Vložit nový komentář:











Opište kód



Rubriky

Můj e-shop:


 Archiv


Clickmedia webdesign.