Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Mívám občas na podzim takové ty melancholické nepříjemnosti. Šedo za okny, šedo ve mně. Každý to někdy máme. Proto jsem se rozhodla bojovat s nepřízněmi počasí, (i jinými možnými nepřízněmi, jež s sebou méně častý pobyt venku a naopak více častý pobyt v budovách přináší) vlastními zbraněmi. Uvedu pro ilustraci několik konkrétních příkladů. Nechte se inspirovat:

Lyžařské brýle:
Kdo vlastní lyžařské brýle, je ve výhodě. Tedy ovšem za předpokladu, že brýle mají barevná skla. Černá nebo šedá jsou nám k ničemu. My například máme oranžová. Dál už si jistě domyslíte, co se stane, když si na konci léta lyžařské brýle s barevnými skly nasadíte. Možná vás překvapí, že si nebudete připadat jako blázen. Rázem se totiž ocitáte uprostřed sluncem zalitého dne a je to tak úžasný pocit, že všechno ostatní okamžitě pustíte z hlavy. Šeď neexistuje. Cítíte pouze závratnou úlevu. Jako já dnes odpoledne. Kuba se sentimentálně probíral starými věcmi v zaprášených krabicích a já na něj civěla v lyžařských brýlích prosta všech starostí a splínů. Bylo mi skvěle. Za skly je tak bezpečně a útulno... Budete se muset přemlouvat, abyste si je sundali.

Deka:
Netřeba rozebírat vrcholně pozitivní přínos deky na lidský organismus. Správně chlupatá, voňavá deka je základním vybavením každého podzimního melancholika. Obzvláště důležitou roli sehrává u těch z nás, kteří trpíme syndromem věčně studených nohou. V takovém případě je namístě si i s brýlemi pěkně pod tu deku zalézt.

Kniha:
Ke správnému léčení podzimních splínů patří pořádně tlustá kniha. Já preferuji E. A. Poea, neboť jeho detektivní příběhy, přestože nevypravují příliš vlídně o prostředích a lidech opředených tajemstvími, mne i posté dokáží vtáhnout do děje a já se zatajeným dechem hltám jeden za druhým, přičemž se v myšlenkách, ne nepříjemných, sama ocitám v komnatě starého kamenného sídla kdesi v Londýně či na britském venkově. Ne, nebojím se, neboť je mým průvodcem vždy neohrožený, důvtipný a moudrý E. A. Poe, který, ač vypravěčsky vtělen do kteréhokoliv hrdiny, vždy nakonec zápletce přijde nakloub a pro své gentlemanské způsoby má můj obdiv a důvěru.

Bonboniera:
Další nedílnou součástí výbavy vymýtače splínů jsou čokoládové bonbony. Doporučuji bonbonieru Tatiana. Ponechána mimo lednici se svou vláčností a jemností čokolády i oříškové náplně nemůže rovnat obyčejné tabulkové čokoládě. Zkrátka nemůže.

Vůně:
Abychom se dokonale odizolovali od vnějšího nevlídného prostředí, není na škodu pohrát si také se smysly. Konkrétně mám na mysli čich. Nebojme se navonět tím, co máme rádi a průběžně si přičichejme. Obklopme se voňavými věcmi a vybírejme si. Je to možná k smíchu, ale už se mi stalo, že jsem k večernímu filmu zasedla s kostkou mýdla v ruce a během sledování jsem neobvykle libé vůni přičichala až do úplného otupění. Také prsty od citronu právě vymačkaného do černého čaje neodolatelně voní. A ten černý čaj, á propos, ten černý čaj k umocnění celé atmosféry rozhodně není k zahození...

Nazávěr se hodí zhodnotit stav lidské duše, jež prošla mou očistnou antisplínovou kůrou:
Představme si člověka v lyžařských brýlích, zamlžených právě nad šálkem černého čaje, přikrytého chlupatou dekou, v rukou třímajícího tlustou knihu, tváře nadité čokoládovými bonbony, jak čichá ke kostce mýdla. Nerozesmívá vás to? Tak vidíte, jak to funguje.