Zuzy blog - Zůza píše zeleně

V prvé řadě jsme si já a moje Felicie došly na technickou. Oběma nám stačilo jen něco málo poštelovat. Markantní rozdíl ale byl v ceně. Zatímco mně stačila pouhá stovka, za ni jsem zaplatila dva rovné tisíce. Mně bylo třeba něco ubrat, jí přidat. Já strávila v kadeřnickém salónu půlhodinku, ona se nechávala servisáky hýčkat celý den a půl. Ale máme to.

Začátek pracovního týdne nesl se v duchu dojídání cukroví a zbylých bonbonů z vánočních kolekcí, které kamarádi do stacionáře nosili ze svých domovů. Také se v kolektivu vyskytla jedna pravá švýcarská bonboniéra, jedna oříšková čokoláda Milka a jedny sušené meruňky. Kdo se chtěl po Vánocích opět dostat do formy, neměl zkrátka šanci.

Ve středu jsem objevila bešamelovou omáčku. Je výborná zejména na zelených fazolkách. (návod na ni nalezla jsem právě na zadní straně oněch zmražených fazolek, neuvěřitelné) To si pište, že do konce týdne jsme ji s Kubou měli ještě dvakrát.

V pátek jsme začali s kamarády ze stacionáře, tak jako každý rok, navštěvovat intenzivní plavecký výcvik v celkovém počtu deset lekcí, každý pátek jednu. Pro některé nové členy naší plavecké skupiny byl nadlidský výkon už jen si uspořádat své věci v šatně, obléci si správné plavky (totiž vlastní) a nalézt svou koupací čepici. Jedna slečna dokonce plavala s igelitovou čepicí s dírkami na melír. Na oběd jsme se vraceli patřičně chlorovaní, unavení, s prádlem naruby, mokrými vlasy a jedněmi rukavicemi navíc. Nebyly prostě ničí.

V sobotu jsme se byli klouzat na zamrzlé vodní ploše hasičské nádrže. Jelikož je ona nádrž hned před naším víkendovým domem, nejenže jsme měli hokejky a puk, ale také koště a lopatu, kterými jsme zamrzlou plochu udržovali náramně kluzkou. Nikdy v životě jsem nedržela hokejku v ruce. Mám však pro hru pramalé vlohy. Jakožto ženě - pečovatelce, než dravě bojovat se soupeřem o puk, v čemž nespatřuji nejmenšího smyslu, bylo mi milejší ohánět se metlou a čistit led od sněhu. V tomto ohledu jsem naprosto neemancipovaná. A kupodivu bylo zametání milejší i mužské části kolektivu. O lopatu a smeták jsme se málem dohadovali. Každý chtěl si kousek té plochy vlastnoručně nablýskat. Z hokejové hry odnesla jsem si potlučené koleno a lehce naražené zápěstí. Z vyleštěné ledové plochy, pocit dobře odvedené práce.

Neděle byla pošmourná a zamračená. Obloha byla šedá jako játra, která jsme obědvali u mojí maminky. (mimochodem velmi chutná!) Ještě že jsme měli ten výborný nápad vyrazit odpoledne na hory. Překvapilo nás křišťálové jasno, jiskřivý vzduch, sluníčko, modro, bílo a veselý smích a výskot desítek sáňkujících dětí s rodiči, kteří také dostali ten výborný nápad. Takže je to jasné. Příští víkend bereme sáňky a jedeme tam zas.