Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Žehlím.
"Jé, Zuzi, tohle je moje tričko, co žehlíš, že?"
"No jo, máš pravdu."
"A z čeho to jako je? Myslím jako z čeho se šije to oblečení."
"Přeci z látky."
"Z látky... - a z čeho to jako je ta látka?"
"To je taková kytka, víš, rostlina - bavlník se jmenuje a na ní rostou takový chomáčky. Je to jakoby vata, která se sklidí a z tý vaty se udělaj vlákna, nitky a z těch nitek se na strojích vyrobí látka."
"A jak se jako z těch nitek vyrobí ta látka ?"
"No to se některý napnou a daj jedna vedle druhý a potom se vezmou další nitky a ty se těma napnutejma prvníma proplejtaj vždycky jednou nahoru, jednou dolu a tak pořád dokola, až vznikne jakoby taková hustá síť, taková látka prostě..."
"A kdo z tý látky šije to oblečení?"
"No třeba tvoje maminka. Mamka přeci umí šít. Na tom šicím stroji co máme v obýváku."
"Jo?"
"Jo. A nebo to šijou stroje nebo v továrně švadleny na šicích strojích jako maminka."
"A mohl bych to někdy zkusit? Myslím jako na tom šicím stroji něco ušít..."
"Já nevím, možná, až budeš větší, teď se spíš koukej, když mamka šije."
"Ale Zuzi, já už jsem to jednou někdy viděl!"
"No tak vidíš."

Někdy mezi košilí a pyžamem...
"A Zuzi, proč je jako ta země, myslím jako ta zeměkoule, víš, proč jako je tak, taková, taková jako veliká víš? Proč je tak veliká?"
"No přeci aby se sem všechno vešlo..."

Za hodinku už jsem s bráchou tkala na našem malém ručním dětském primitivním tkalcovském stavu. Ohromně ho to bavilo.