Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Dostala jsem dárek. Sbírku básní. Má bílý obal s obrázkem laděným do zelena. Je to kroužková vazba vyfocená hodně zblízka. Nese název: Skoro sto. Celkem 94 stránek a na každé z nich básnička. Některé jsou hodně citové, vyjadřují touhy, sny, bolesti, zklamání, slzy i vztek a jiné jsou lehké, jakoby je psal někdo jiný. Jsou jako z dětské knížky - říkanky a rýmovačky. Také je tam pár moudrostí - "životních filosofií" jejího autora. Svými rozměry se hravě vejde do kapsy u kabátu. V básních je zřejmý určitý autorův posun. Lze vysledovat, jak se vyvíjel, jak postupem duševního dozrávání, zkušeností a zážitků měnil pohled na svět, způsob vyjadřování, přebíhání od přísně rýmovaného k nerýmovanému, od ledově chladného k vroucímu. Některé přímo vypráví o konkrétním zážitku, který si vynutil potřebu psát báseň. Potřebu autora vymluvit se, vyprávět, vtáhnout čtenáře do děje a vtisknout mu alespoň na okamžik příchuť pocitu, jenž celé dílko protkává a pojí v jeden emotivně nabitý celek. Je zřejmé, že autor není profesionál ve svém oboru, přesto mám ale pocit, že by mohl určité podobně laděné čtenáře oslovit. Domnívám se, že se v této maličkaté sbírce mohou najít lidé, kteří podobnými obdobími jako autor rovněž procházejí či procházeli. Lze ji vlastně brát jako jakési "fotoalbum" zachycující nejrůznější etapy duševního vývoje svého autora a nejen jeho, vždyť fázemi dospívání a dospělosti musel projít každý. A připomenout si někdy některé z těchto období může být zajímavé nejenom z pohledu nostalgie, ale také nám může pomoci připomenout, z čeho vycházíme, přes jaké kopce jsme museli přelézt, než jsme došli tam, kde stojíme právě nyní. Mohou tam být i věci, na které člověk není dvakrát hrdý, ale patří k jeho životu, k jeho minulosti, k jeho duševnímu vývoji. Jsme to my.

Knížka vznikala pod rukama, které nikdy žádnou podobnou knihu nevytvářely. Ty ruce, patřící jednomu člověku (...), jistě dobře znají myšlenkové pochody, prožitky a duševní rozpoložení jejího autora a samy si podobnými obdobími rovněž prošly, v některýh případech se dokonce na tvorbě určitou měrou podílely, avšak tentokráte nestály v roli čtenáře, posluchače, obdarovaného či účastníka děje, tentokráte se samy podílely na výrobě díla s určitou uměleckou hodnotou a dokázaly nejen přivést na svět knihu, ale také pevně uchopit do náruče, aniž by se dotkly jediného kousku těla autorova.

To Jakub tu knihu pro mě vyráběl. Pět dní a pět nocí doma do svěráku upínal 94 stran básní a sešíval je tlustou jehlou a nití, lepil, lisoval, tvořil...

To já jsem autorem té knihy. Zuzana Potočková, sbírka básní Skoro sto, vyšla nákladem dne 24.12.2005 v počtu výtisků: 1.