Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Dopila jsem ji. Mou roční lahev rumu. Dopila jsem ji dnes, na počest prvního letošního sněhu v Teplicích. Jsem vždycky tak nechutně sentimentální. Uvařila jsem čaj s citronem a vypila ho s rumem, namazala tři krajíčky chleba: s máslem, máslem a povidly a s máslem a vanilkovým cukrem. Všechno jsem snědla a vypila, zatímco Daniela Kolářová prožívala své nádherně počesku romantické Léto s kovbojem.  Když skončilo, oblékla jsem čepici, vyhrabala šálu, rukavice a zimní boty se zbytky loňského bláta a ukecala Kubu, aby šel se mnou ven. Park byl ztichlý a bílý, kachny plavaly prsa, přestože voda musela mít okolo pěti stupňů. Jedna z nich mi zamávala ochmýřeným křídlem. Pozdrav jsem samozřejmě opětovala. Točila se mi hlava. Otevřela jsem pusu a nechala vločky padat na zuby. Chodník pokryla ledovka. Dostala jsem neodolatelnou chuť olizovat zmrzlý sníh s bahnem. Neudělala jsem to. Neřekla to Kubovi. Rychle jsem to zaplašila. Nikoho jsme nepotkali. Majitel naší oblíbené restaurace měnil v sedm hodin večer před výlohou svého podniku letní gumy za zimní a sníh mu létal za límec. Lidé za výlohou pili kávu nebo večeřeli. Všichni se dívali na sníh. Stoupla jsem si na obrubník parkoviště před supermarketem a zaklonila hlavu. Vločky padaly kolem mě a na mě a zasypaly všechno. Lampy je barvily do žlutooranžova. Vítr často měnil směr, takže vytvářely dojem divokého tance. Ráda bych byla venku celou noc. Nebo aspoň pár hodin. Prochodila město. Otiskla podrážky na všechny chodníky a na všechny silnice, po nichž do rána auta nepojedou. Místo toho jsem poslušně nastoupila do výtahu a nechala se vyvézt do pátého patra. Dívám se z okna do dvora gymnázia. Má zasněženou střechu a holubi se krčí pod úzkou stříškou malé věžičky úplně nahoře. Světla okolních bytů svítí do tmy. Zima je nádherná. Kéž bude v neděli na sáňky...