Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Dneska jsem byla moc šťastná. Do práce jsem přišla později, až na desátou a od začátku bylo všechno úžasné. Cítila jsem se odpočatá a posílená, zdravě sebevědomá a užitečná. Po dlouhé době jsem věřila v sebe. V to, že svou práci dělám dobře, že můžu kamarádům dát něco, co jim pomůže, co je baví, a že je učiním spokojené. Plácali jsme z hlíny. Jituška i David se usmívali, byli aktivní, komunikativní a dokonce se sami mezi sebou dovedli dohodnout na výměně sádrových formiček. Byli úžasní! A já? Já jsem byla ta nejtrpělivější Zůza za poslední dobu. Věděla jsem, že moje práce je správná. Že nemusím spěchat, protože dělám práci s klienty a pro klienty, ne pro sebe. A oni rychle pracovat nezvládnou. A není nutné jet dopředu a "smažit" jeden výrobek za druhým, je daleko důležitější dokázat je zaujmout a namotivovat, aby sami od sebe začali chtít pracovat, aby se jim dařilo a aby byli s tím, co dělají, spokojení. Díky tomuto mému posílení, jež je jistě důsledkem víkendového kurzu, jsem se také po dlouhé době nebála. Doteď jsem se bála každý den, že to, co dělám, je poloviční práce, že bych měla dělat víc, nepouštěla jsem se do sporu s nadřízenými, ale dnes jsem pocítila odvahu. Strach nebyl. Namísto něj jsem věřila sama sobě. Pevně jsem se postavila a zpříma se dívala do očí tomu svému dřívějšímu strachu. Bylo to pryč. Jestliže nejde dosáhnout dobrého výsledku cestou nejmenšího zla, budeme holt muset začít bojovat o svá práva. Já jsem připravená. Věřím, že to, co si myslím, je správné. Teda, kde se to ve mně bere, to fakt netuším! Nemyslela jsem, že tohle v sobě mám. Myslím na to celý den a nabíjí mne to energií, takže teď, večer, když svítí jenom světlo v kuchyni a všude jinde je tma, já zářím jako halogenová baterka. Strach neexistuje.