Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Nejsem už zvyklá pít alkohol. Od dob, co jsem se přestěhovala, jsem nějak přestala i chodit na pivo. Kuba dnes napekl na mou žádost slané dobrůtky z listového těsta. Výborné. Ve večerce jsem si po herečáku skočila pro jednu vychlazenou Plzeň k tomu a teď jsem z ní malinko na větvi. Dívala jsem se na dokument o Natasche Kampusch, ale neuspokojil mou touhu po informacích ohledně jejího případu. Nejsem žádným fanatickým příznivcem, ale trochu mě zajímá, jak to s ní bylo. Odpovědi na mé otázky se mi ale nedostalo, takže nic. No ale proč to všechno píšu: dvanáctka plzeň mě maličko položila "na zádíčka." Jsem zkrátka tak nějak příjemně přiopilá. Vlastně, nebojme se toho výrazu, stejně to vyjde najevo: jsem zkrátka připitomělá. Písmenka na klávesnici se mi pletou, prsty se ne a ne strefit do těch správných. Ale ani tohle není důvod, proč píšu dnes do blogu. Důvod je totiž ten, že pošťák nedoručil můj balíček s dárkem pro Kubu osobně, ačkoliv jsme byli celý den doma. Pouze dnes nechal lísteček ve schránce, což je ale k vzteku, protože, jak známo, pošťáci mají balíčky rozvážet. No nic, odpouštím pošťákovi, asi se bál tak velikého nákladu: celého červeného a vážícího asi jako Adámek... Každopádně jsem si dnes odpoledne s lístečkem zašla na poštu osobně a tam mi již bez okolků byl balíček vydán. Zabalen tajuplně do bublinkové obálky pálil mne celou cestu do parku na zádech v batohu jako žhavý uhlík. Zvědavost nesmírná mne v onom parku přemohla a donutila sednout na lavičku a do obálky nahlédnout. Velmi jsem se tím potěšila. Krabička není větší než máslo, její obsah však již se máslu nepodobá ani v nejmenším. Strávila jsem na lavičce v parku pěkných pár chvil. Celý dárek jsem důkladně ohmatala, očichala, ozkoušela a znovu pečlivě zabalila. Je úúúúúžasný, Kubí. Zbývá ho dobře ukrýt na bezpečné místo v našem 1+1 bez balkónu, zato se špajzkou a sklepem pro všechny bezdomovce z centra. Však já už mu nějaké to teplé místečko najdu. A ty se těš, Kubí, už pozítří!