Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Jak Zuza společně s kamarády ze stacionáře vyrobí primitivní rám coby tkalcovský stav? Není to jednoduché, když uvážíte, že by bylo dobré angažovat do výroby právě kamarády, a když přitom víte, že taková práce zabere nejméně jednou tolik času a bude stát více úsilí než dílo zhotovené vašima rukama. Pakliže však zmobilizujete síly a pustíte se společně do toho, výsledek korunovaný úspěchem jest dvojnásob radostný.

1. odhodlání zhotovit samostatně (myslím bez asistence odborníka v technickém směru) tkalcovský stav je velmi rozpačité. Jelikož však požadovaný odborník není momentálně k dispozici, musím se spolehnout sama na sebe. Nu což, zatím si vše alespoň připravíme.

2. změřit laťky na stejně dlouhé, uříznout je pilkou, dávat přitom pozor na prsty "řezníkovy" i své vlastní, jakožto pomocného "podržky a radila" a donekonečna vysvětlovat a připomínat, že na pilu se netlačí, nýbrž se nadlehčuje, aby jen zoubky v drážce hryzaly předem určené dřevo.

3. smirkovým papírem a pilníkem zahladit případné nerovnosti, hrubosti a potenciální třísky

4. vyměřit půlcentimetrové rozestupy mezi jednotlivými hřebíčky, jež budeme zatloukati, pokud možno tak, aby osnova z provázků mezi nimi natažená byla stejnoměrná a rovná.

5. poslat kamarády a sebe na oběd.

Po obědě vycházka a samostatný program. Ani druhý a třetí den není kýžený "specialista" k dispozici a stav mne tlačí jako kamínek v botě. Rozhodnu se tedy sama vyzkoušet zatloukání hřebíčků pro osnovu. Jde to ztuha a pomalu. Dřevo je tvrdé a rozestupy tak malé, že se mezi ně stěží vejdou prsty držící další hřebíček dychtící po zatlučení. Ohýbají se. Pomoc kamarádů jeví se nereálnou.

6. Zuza se překonává. Celkem 120 hřebíčků je na svých místech. Celkem 10 prstů rovněž, avšak s četnými drobnými pohmožděninami.

7. Zuza se odhodlává jít ještě dál. Zapojí vrtačku, neobratně nasadí vrták o domnělé tloušťce a vyvrtá na předem vyměřených místech otvory. Skvělé, zakoupené šrouby pasují.

8. Jupí! Stav je plně funkční. Povedlo se i bez asistence odborníka. Nadšení je veliké. Ihned se pouštím do natažení osnovy a zkouším tkát. Kamarádi mé nadšení nesdílí. Ačkoliv se jim údajně stav líbí, téměř nikdo jej nezvládne pro své postižení obsluhovat.

Inu, musíme se snažit. Několik trpělivých a uvědomělých duší již zakusilo práci na tkalcovském stavu a pod dohledem se dvěma z nich daří barevné bavlnky provlékat. Je to úspěch, musím říci. I přes ztrátu iluzí koberečky budou, přátelé, a budou vydřené!