Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Už zítra mi přijdou zapojit internet! Už zítra budu moci psát a psát a být zase tady, kde mě to tak baví a je to skvělé a já se těším! Už dnes připravím se na to psychicky i fyzicky a zítra zítra zítra jako ta jepice vzlétnu ve šťastném rozpoložení ke stropu, abych se v zápětí s ohromným a těžkopádným žuchnutím octla opět na podlaze. Hlavou strop neprorazíš. Včera jsem dostala nádhernou dřevěnou žirafku. Jestli si myslíte, že žirafa je zvíře neskákavé, mýlíte se! Tedy alespoň ta má dřevěná je převelice hravá. Má na hlavičce připevněnu pružinu, s jejíž pomocí může vyvádět roztodivné kousky a ještě se tak krásně směje... Má provázkové ruce a nohy a placatý zadeček, takže když ji posadíte na kraj stolu, sedí úplně jako já. A když ji zavěsíte, skáče úplně jinak než já. Ale nohy máme obě stejně hurvínkové. Dneska jsem byla vrtat zub. Byla jsem statečná, ačkoliv jsem tušila, že obrázek nebude... Byla ale alespoň bílá plombička, což mne potěšilo, bílou v puse ještě nemám a stříbrných naštěstí moc taky ne. Koupila jsem si hnedle nový kartáček a bez zbytečných vytáček dám svým zoubkům na fráček! Taky jsem před nějakou dobou dostala výbornou knížku Jany Koubkové Zutí provádím schutí. Je v ní rovnou i cédéčko, a když jsem ho poslouchala, a když jsem četla co píše, musela jsem se smát a smát! Ani ne tak navenek, jako uvnitř. MOC dobré. Vyžívá se (já taky trochu) v novotvarech a hlavně ve zvukomalebnosti některých slov jako například TAMOTUA a další a další pěknosti, na které si ale zrovinka teď nemůžu vzpomenout, protože tu tu knížku nemám, protože píšu ještě z domova 1. Taky si pořád pořád ale pořád zpívá. Klidně jedno slovo a udělá z něj celou píseň. Je to jazzmenka tělem i tím ostatním! Je veselá myslitelka, takže být s ní (byť jen prostřednictvím knihy a cd) je pro mne velikou zábavou a zážitkem, jež nevynahradí ani divoká jízda na horské dráze. Á propos, proč mluvím o té dráze? Pojedeme s kamarády ze stacionáře na tradiční Matějskou pouť, která je vždy jeden den v roce vyhrazena pro postižené, děti z ústavů a dětských domovů a veškeré atrakce jsou pro ně zdarma. Je to akce dobrovolně povinná pro nás, zaměstnance a neobyčejně dobrovolně atraktivní pro kamarády i ty nejnepohyblivější. Zpravidla by se dalo tvrdit, že čím méně pohyblivý kamarád, tím intenzivněji se dožaduje těch nejšílenějších atrakcí počínaje obrovskou horskou dráhou přes jakousi chobotnici až po jízdu hlavou dolů. No nevím nevím, kdo se s nimi odváží nastoupit na palubu takových pekelných strojů. Já rozhodně ne, mám hrůzu ze všeho co přesmíru vyplavuje adrenalin. Panebože, dej, ať mám nějakou ukázněnou, mírnou, docela nenáročnou, nesmělou, ustrašenou, klidnou, spořádanou skupinku...! Nemám ráda poutě a jejich atrakce. Nemám ráda svět kýče ani rvačky o autíčka autodromu. No, snad se mi poštěstí...

Takže zítra: první zprávy z domova!