Zuzy blog - Zůza píše zeleně

O víkendu jsme s Kubou jeli na festival Mezi ploty. U nás v Teplicích se tou dobou koná velkolepá akce "Zahájení lázeňské sezóny," jíž jsem si letos nechala ujít a za kulturou a za tetou jela do Prahy. Měli jsme lístky jen na sobotu. U vchodu nás upoutal stánek nabízející k odběru a vylepení libovolné množství samolepek vyjadřujících nesouhlas s komunisty a s odkazem na stránky dekomunizace.cz . Slíbili jsme, že je poctivě všude možně vylepíme, načež jsem si, jako důkaz, jednu nalepila na čelo a šli jsme dovnitř. Koupila jsem si pivo za 28 Kč. Nebylo dobré a přitom bylo dost drahé. Ze strany organizátorů to byl chytrý tah. Nepotkala jsem za celou dobu jediného opilého člověka. Nevyskytovala se tu ani jiná podivně vyhlížející, drobné či cigarety somrující individua, jinak běžně účastná na obvyklých letních festivalech. Stihli jsme Mňágu a Žďorp, jež nikdy nezklamou a taky Hudbu Praha, která se neostýchala (ostatně jako nikdy) vyjádřit svůj postoj ke komunistům a poslala jim obvyklý odkaz písní Pal vodsud, hajzle! Představení Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? jsme vzdali. Zúčastnit se jej vedle nás hodlalo dalších několik set návštěvníků a nebylo vůbec jisté, že po hodinovém stání v dešti v nekonečné frontě na místenku za kačku na nás vůbec ještě nějaká zbyde. Barevné stánky a ještě barevnější vůně nás lákaly k procházce bohnickým parkem, a tak jsme své oči nechali rozmazlovat roztodivnými barevnými poklady. Kuba mi koupil krasohled. Je to nádherná věc. Nemá v sobě žádná barevná sklíčka, jen skleněnou kuličku a dlouhý trojúhelník z lesklých plíšků. Je to krasohled zachycující běžnou realitu, ovšem přikrášlenou tříštěním viděného na spoustu roztodivných tvarů. Je to nástroj, jenž ukazuje realitu tak, jak ji může vidět kdokoliv jiný kromě nás. Je to důkaz toho, že každý člověk vnímá okolní svět jinak a není proto nikdy možné zcela porozumět životu jiných lidí, než nás samotných. Z festivalu budu si pamatovat barvy, vůně a atmosféru, která byla klidná, nematoucí, příjemná a usměvavá.