Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Nejkrásnější a nejroztomilejší zvířátko je koza. Sama nám to dala patřičně najevo, sotva jsme okem zavadili o latě její ohrady. Byli jsme na výletu v oboře. Hbitě vyskočila, předními kopýtky se opřela o plot a zamečela. Úsměv z její šibalské tvářičky nezmizel ani po zjištění, že pro ni, krom vlídného slova, nic do tlamičky nemáme. Snad jí ho příroda nadělila za odměnu. Upřela na nás do široka rozevřené žluté oči s hranatými obdélníkovými panenkami a jala se ukazovati své království. Seník sloužící za ložnici, obývák a jídelnu zároveň, vyšlapanou cestičku ke korýtku, kolem nějž bujně rašilo obilí spadané při jídle do kypré hlíny a taky sekci bobkovou, jíž netřeba blíže popisovat. Veselé mečení a pobíhání sem tam ponoukalo mne co chvíli do úsměvu. Heboučkým čumáčkem prostrčeným laťkami plotu dávala mým prstům okusit trochu toho kozího přátelství. Divoká prasata připomínající svým vzezřením - mohutnou hlavou, naducanými tvářemi, kulatým břichem a přísným pohledem politika Paroubka (jak pravil Kuba), nechaly mne docela chladnou. Méně tak už mláďátka srnčí a jelení. Oranžové mrkvičky (dary od ostatních návštěvníků) mizely v jejich útrobách velmi rychle. Sotva stála na hubených nožkách v kamenitém zasněženém terénu jejich výběhu, ale ládovala se s takovou chutí, že se jim jen ocásky na druhém konci těla mihotaly a růžové jazýčky nestačily tomu všemu pochvalně pomlaskávat. Bylo to příjemné odpoledne. Na odchodu jsme ještě přes plot pohladili koníky s hustou zimní srstí, hráli si s nimi na zmrzlináře - Kuba jim podával sněhové koule, do nichž se ti dva za plotem radostně zakusovali a olizovali je. Domů jsme přišli pěšky spokojeně unavení. Tři chlebíky se šunkou a čajem ve mně zmizely stejně rychle a s chutí, jako zmiňované mrkvičky v tlamičkách zvířátek, jež jsme dnes, jistě ne naposledy, navštívili.