Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Jako malá jsem strašně ráda poslouchala desky. Hurvínkovy příběhy, jakožto i všechny ostatní jsem znala zpaměti. Šmoulové, Honza Rosák zpívá dětem, Dáda Patrasová, Maková panenka, Maxipes Fík a další doslova provázeli mne dětstvím. Příběhy včelky Máji byly mi dokonce noční můrou, zdrojem nejhrůznějšího děsu, to když se, v bezprostředním a málem nevyhnutelném ohrožení života octla uvězněna v pavoučí síti. Se zaujetím jsem dovedla sedět několik hodin před gramofonem, prohlížet si stále dokola stejné obrázky na obalech a v duchu zažívat nesčetná zábavná dobrodružství pohádkových hrdinů. Když jsem byla starší, soustředila jsem pozornost krom nesmrtelného Hurvínka rovněž na desky Šimka a Grossmanna. Kuba je má doma taky. A ke všemu má i funkční gramofon narozdíl od nás, takže mi udělal velikánskou radost, když mne provedl jejich rodinným vinylovým královstvím a několik i mně neznámých Šimků a Grossmannů zde vynašel a pustil. Kromě toho také Marii Rottrovou! Jako dřív, i teď mne desky magicky připoutávají k pohovce. Miluju poslouchat desky. Je moc krásné znovu si připomenout dávno zaprášené texty, příběhy, vtipy i písně, které nikdy neomrzí. Š+G, stejně jako ostatní mí hrdinové, zejména ty, Hurvínku, děkuji vám za to, že jste i po letech stále stejní a pořád tak dobří. Až budu velká, koupím si gramofon a znovu vás opráším. A ukážu vás svým dětem a nechám si vás už napořád.

Nestává se to každý den, ba dokonce bych si troufla říci - nestává se nikdy, že by si Zuza po obědě zdřímla. A nestalo se to ani dnes, jelikož jsem neobědvala. Leč, příroda tomu chtěla, že se dnes udělalo tak vysilující horko, že jsme po svačinoobědě při poslechu těch velkých dlouhohrajících vinylových zázraků oba usnuli. Ve dne já nikdy nespím! Však jsem taky už vzhůru. Kuba ještě ne... Co se mu asi zdá?