Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Vařila jsem. Docela se mi povedla česneková polívka, i když... byla dost slaná. Rozpustit masox, nastrouhat česnek a opražit chleba, toť opravdu dílo hodné mého kuchařského umění. Tak akorát. Za tátou jdu odpoledne. Taky na procházku, až přijde Kuba. Včera jsme se procházeli po starých kolejích, po kterých tu jezdí už jen výletní motoráčky. Na starém nádražíčku odpočívá několik odstavených rezavých vagónů. A taky tam mají modročernou popelnici. Nikdy jsem takovou neviděla. Čert ví, co do ní hází pánové a dámy v oranžových vestičkách... Zdi nádraží jsou oprýskané a počmárané, ale líbí se mi. Jmenuje se Zámecké nádraží, vskutku královské... Cestou po kolejích jsem sbírala kameny a šnečí ulity. Ty kameny, kterými jsou vysypány prostory mezi pražci jsou všude stejné a mají svou specifickou melodii, když po nich kráčíte a rozhrnujete je špičkou boty. Mají krásný zvonivý zvuk. Některé byly rozštípnuté a uvniř nádherně barevné. Na přejezdu jsme opustili koleje a vydali se posmutnělými uličkami do parku, kde kachny pořád ještě pobíhají po rybníce a kvákají, kdy už si konečně zaplavou?! A pak domů na čaj a bábovku.

Ráno dávali: Potkali se u Kolína! Toho menšího z medvídků je mi líto, je tak hodnej až je hloupej a ten velkej mu vždycky sní všechny bonbóny. Někoho mi připomíná...

Zítra jedu na Matějskou. Ach jo. Proč raději nevezmeme kamarády do Stromovky...??? No nic, jdu ven.