Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Poslední dva dny jsou pro mne hodně krásné. Jak jsou prosluněné, jak jsou teplé, jak voní a mají zlatou barvu, tak Zuza lítá od čerta k Luciferovi a nemůže se nabažit.Tátovi o tom všem vyprávím. Je klidný. Dívá se na mě, nebo na druhou stranu, ale vím, že poslouchá. Sestřička mi poradila, abych si jeho hlavu nebála otočit k sobě a rukou mu zastínila stranu, na kterou se pořád dívá a tím docílím, že se bude vís soustředit na mě a dívat se na mě. Udělala jsem to tak. Jednu ruku vzala jsem mu do dlaně a přitiskla si ji na tělo, druhou rukou držím mu hlavu a vyprávím: "Tati, vzpomínáš, jak jsi mě vozil na tyči na kole? Jezdili jsme vždycky ke koním a hlídali jsme psa, aby nám za nimi neběhal a pořád je neplašil. Jednou jsi mě s těmi koňmi vyfotil a fotku jsi mi nechal dát na tričko pamatuješ? Měla jsem ještě dlouhé vlasy, bylo mi asi třináct... A taky jsme jezdili kousek dál k rybníčku mezi zahrádky. Tam jsme se honili nebo jen tak byli nebo házeli do vody kamínky, kdo dál dohodí. Tati, pamatuješ si to, viď?" Díval se pozorně na mě. Zřetelně jsem cítila, jak několikrát během vyprávění pohnul paží. "Sestřička říkala, že máte smluvené znamení, že zavřeš oči, jako že rozumíš, slyšíš, chápeš. " Zkusila jsem se tedy táty zeptat, jestli by chtěl přinést kazetu s oblíbeným filmem, nahrála bych mu alespoň zvuk, mohl by to poslouchat. "Tati, chtěl bys tu kazetu? Chtěl bys nahrát film? Jestli ano, tak zavři oči." A on je zavřel. Zavřel, podržel a znovu otevřel."Tati, tati, to je úžasný, ty mi dokážeš takhle odpovědět! Tati, já mám takovou radost!" Vyprávěla jsem ještě chvilku a on na každé moje víš nebo chápeš zavřel oči, chvilinku je podržel a pak je zase otevřel. Není pochyb, že to udělal úmyslně. Je-li unavený, víčka se mu klíží, až se zavřou a minimálně několik minut se neotevřou. A když ano, jsou uvanené, nikoliv bdělé. Tyhle oči, ty se koukaly a byly jasné jako byl jasný den, kterým jsem protančila v dobré předtuše, že přeci jen není nšechno ztraceno. Každý den pádím do nemocnice a těším se jako cvok. Vymýšlím si pro tebe vyprávění a držím tě za ruku, proplétám prsty, lechtám tě na nohou a nedám ti pokoj a nedám, dokud ti zase nevysvitne to malinké bílé světýlko, aby ti ukázalo, kde jsi a kam máš jít. Pomůžu ti ho rozsvítit.