Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Víkend jsme strávili báječným odpočinkem na rodinném statku. Spali jsme královsky  na nafouknuté matraci pro dva, snídali opečené toasty s medem a dny jsme startovali obchůzkou přilehnlé pastviny a kontrolou příslušenství (krávy, ohradníky, dostatek trávy...) sobotní odpoledne bylo výletní - na kopec Lovoš jsme se přiblížili motoráčkem a nahoru po svých. Vrcholek je více než vlídný! Výhled unikátní, jsou vidět přilehlé hrady, menší kopce i vzdálenější Říp, rozsáhlá pole, barevné louky, lesíky, lovosická chemička a pěkně zakroucená řeka Labe... A nejdůležitější věc na kopci: hospůdka. Koupili jsme si vodu a Lipo. Jak dlouho jsem neměla Lipo! Sedli jsme si na lavičku, dívali se dolů, jedli  růžové a fialové bonbony a já jeden s Kubou vyměnila za oranžový, který v mém balíčku chyběl. Nic se nezměnilo a to mi udělalo radost. Zpátky jsme se zapovídali a sešli místo po modré, po žluté stezce pro turisty. Naštěstí jsme se duchapřítomně a bleskurychle (což se kupodivu někdy nevylučuje) zorientovali a rychlým krokem přiblížili zpět našemu jednokolejnému nádraží. Kuba třímal v ruce vlhkou zmuchlanou jízdenku, což zřejmě pobavilo paní průvodčí, neboť si pro ni za několik stanic příšla se slovy: "Tak co, už jste ji narovnal?" a parádně nám ji štípla. Večer pečené brambory, pak slejvák, kytara a spát. A dnes? Dnes jsem byla na malinách (nasbírala jsem celkem 4 kousky), pak jsme trochu opravovali bránu, mamka solila přemnožené slimáky a po obědě kosa, tráva, kopřivy, rukavice, Kuba a já a stará pneumatika. Kéž by některé víkendy trvaly celé týdny...