Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Zuza se omlouvá všem, kteří ji navštěvují a diví se, proč nic nepíše. Věc se má tak: Zuza navštěvuje vyšší odbornou, Zuza hraje ochotnické divadlo, Zuza má zkouškové období, Zuza zkouší divadlo každý den, Zuza bydlí a musí jíst a pracovat, Zuza je někdy venku, protože svítí sluníčko a nakonec Zuza musí spát. Když je doma, ráda by se starala o svou malou žlutou kachničku a poslouchala Psí vojáky, ale nemůže. Ráda by psala do blogu, ale nemá o čem. Představte si mohutné stříbrné kolo, veliké jako skříň, kolo, které se otáčí a uvnitř visí za ruce a za nohy Zuza. Je celá zelená a zvrací. Nerada se točí. Ale nemůže se nějak pustit, zaseklo se to na ní. Až to půjde, slibuje, že se utrhne ze řetězu a zase napíše něco pěkného. Nebo alespoň něco ošklivého. Do té doby ji můžete navštívit v Teplicích 12. nebo 13. června. To se bude předvádět, pitvořit, nakrucovat a uchichtávat na malém sále v divadle před kritickými i shovívavými zraky diváků - příznivců ochotnického divadla. Hrajeme Goldoniho Poprask na laguně. 12.6. v 18:00h a 13.6. od 10:00h.

Jinak: před 14ti dny jsem byla na koncertě úžasné jedinečné nezapomenutelné a nepřehlédnutelné Jany Koubkové. Když koncert skončil a já nemohla dát po hodině intenzivní radosti koutky úst na své původní místo, oslovila mne paní, co seděla celou dobu vedle mě.

Povídá: "Nejste vy náhodou Zuza?"
Já: "To jsem, jak to víte?"
Ona: "Já vás znám, četla jsem váš blog. Ještě když jste psala o svém tatínkovi..."
Já: "Fakt??? No to teda zírám!"
Ona: "No, fakt. Líbí se mi, jak píšete..."
Já: "Tak to vám moc děkuju, nemůžu tomu uvěřit. A jak jste mě poznala?"
Ona: "No přece jak tam na blogu máváte..."

Věřili byste tomu???

Mějte krásné dny a kašlete na povinnosti, jestli to jenom trošku jde. Jděte ven a užívejte si léto. Víte jak to chodí, za pár let tu budeme mít permanentní podzim...