Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Jestli vám někdo někdy říkal "Nekuňkej, mluv pořádně, není ti rozumět!" a myslel to tak, že mu vadil váš tichý verbální projev, pak byl podle mého dnešního zjištění velmi velmi zmýlen. U obyčejných lidí jako jsme my je to vcelku omluvitelná neznalost, ale u učitelů, obzvláště těch na základních školách, kteří toto "nekuňkej" s oblibou používají, je to hrubá neznalost. Na Wikipedii jsem se totiž dnes jednou provždy poučila, jak to s těmi rosničkami vlastně je.

Neznalí rosniček, poučte se rovněž: Skřehotání rosničky zelené je nejvíce výrazné v období rozmnožování, ale hojně skřehotá i mimo toto období. Na svou drobnou velikost je jejich skřet až neuvěřitelně hlasitý a jde slyšet i na vzdálenost několika kilometrů, což je činí nejhlasitější žábou Evropy. Charakteristické skřehotání, podle kterého se snadno určuje i jejich výskyt, je silně rytmické „kre-kre-kre-kre-kre...“ a podobá se "volání" chřástala nejmenšího (Porzana pusilla) a chřástala malého (Porzana parva). Aktivní začíná být rosnička zelená zhruba od dubna a skřehotat začíná od pozdního odpoledne nebo za soumraku, občas skřehotá i přes noc.

Tolik pro informaci všem kuňkalům a jejich mravokárcům. 

PS: Taky bych ráda uvedla na pravou míru ještě jeden mýtus, a sice přirovnání: "Čumíš do toho jak husa do flašky..." Na Wikipedii rozhodně nic o husím nahlížení do lahví není.