Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Moudrost želvám přímo kouká z očí. Je v nich patrno, čím vším si v životě prošly, jaké útrapy je stíhaly, s kým se v životě setkaly a jakých zkušeností a vědomostí se dobraly. Zatímco ostatní zvířata se honila někde po stromech, bláznivě přitom vřískala nebo se dokonce prala, želva šla světem. Tichounce ve svém krunýři, bezpečně chráněna před okolními nepřízněmi, věnovala se rozjímání o životě a o ostatních živočiších. Díky této izolovanosti měla možnost jakéhosi nadhledu a dobrání se objektivní pravdy, zatímco ostatní se babrali ve svých životech, ve svých světech mezi společnými světy i světy ostatních nerozeznávaje přitom jedny od druhých. Je zřejmě pořádně tvrdohlavá a díky svému krunýři dokáže být rovněž dosti rezervovaná, to jí však v žádném případě neubírá na cti. Želvy mají rády samotu a rozjímání. Večírky rozhodně nejsou jejich představou o ideálně stráveném čase. Jejich manikúra je čistě praktická, ruce mají hrubé od těžké práce a nestydí se za ně. Mám dojem, že romány z období romantizmu, o rozervaných bojovnících na větrných pláních vřesovišť, o osamělých nepochopených drsných i křehkých Janách Eyrových a jí podobných mohly zrovna tak být psány o želvách. Je až s podivem, kolik toho želvy přes veškerou nepřízeň osudu vydrží. Neumím si představit v jejich situaci například lehkomyslnou vlaštovku. Jak ta by třeba jen ten krunýř unesla, no to si opravdu nedovedu představit! Chovejme úctu k želvám, mohly by být profesionálními psychoterapeuty, pedagogy na vysokých školách, stejně jako pracovnicemi v knihovně nebo řidičkami kamionu. Aniž by hnuly brvou, zvládly by všechny tyto profese a ještě mnohé další, které ani nedokážu domyslet, vzhledem k mé "nemoudrosti" oproti želvám! Včera odpoledne na zkoušce v divadle mému příteli pískala termoska s čajem. Zřejmě ovládá cizí jazyk, neboť, jak jsem se dozvěděla, takovéto zvuky vydávají želvy, když mají hlad. Tak nevím, kde se tomu naučila, člověk by řekl - hloupá termoska!